neděle 20. září 2020 Oleg

Jedná se o blog, názory redakce se nemusí s názory autora shodovat.

KOMENTÁŘ: Vláda selhala, společnost nikoliv. Přesto slyšíme jen díky, Číno

Na pražském letišti bylo v pátek živo. Premiér Babiš, ministr vnitra Hamáček a ministr zdravotnictví Vojtěch přivítali na ranveji nákladní letadla z Číny. Záchrana. Slova díků směrem k Číně zněla nejen od představitelů vlády, ale také od prezidenta Zemana. Díky, Číno! A lidé v Česku? “Já o žádných sestrách, co si šijí roušky, nevím. Vy o tom niečo viete, Prymula?”

Povodeň viru a sázka na jednu kartu

Povodně 2002. Nebo 97. Mnozí z nás je mají ještě v živé paměti. A teď si představte, že je rok 2021 a podle předpovědí odborníků je nanejvýš pravděpodobné očekávat povodně katastrofálních rozsahů. Vaše obec je v ohrožení, stejně tak váš dům. 

Začnete se tedy připravovat. Vaše obec, i vy samotní. Sháníte pytle s pískem či cokoliv, co by mohlo blížící se pohromu zmírnit. Ze začátku je vše k dispozici, jenže pak? Překvápko.

„Od dnešního dne je z nařízení vlády zakázáno prodávat písek nestátním organizacím. Důvodem je prevence před spekulativním obchodováním.”

Vaše obec je bezbranná. Váš kraj je bezbranný a vy jste odkázáni jen na to, co si sami dokážete zařídit.

Všeho je dost. Jen dokud nezjistíme, že není nic

Přesně takové nařízení stálo na počátku katastrofální situace s (ne)dostatkem zdravotnického materiálu v posledních týdnech. Pro upřesnění si uděláme malý přehled, čeho jsme za poslední dva měsíce byli svědky. Vezmeme to hopem. 

  • Leden 2020: V Číně naplno vypuká nákaza koronavirem. Evropa se (vědoma si propojenosti globalizovaného světa) začíná připravovat na možný zásah pandemie. Na zasedání parlamentu požaduje opozice jednání o tom, zdali je Česko připraveno. Vláda s podporou komunistů návrh zamítá. 

„Není co řešit, jsme připraveni,” ujišťuje ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

  • Únor 2020: Koronavirus se skrz brány Itálie dostává do Evropy.

„Všeho je dost,” ujišťuje Vojtěch. Lidé začínají vykupovat roušky a respirátory. Jejich cena stoupá. Vláda v reakci zakazuje českým výrobcům a distributorům prodávat roušky a respirátory komukoliv jinému než státním organizacím. Ochranné pomůcky si tak nemůžou objednat ani jednotlivé nemocnice, ani samotné kraje. 

Jinými slovy: vláda sází na jednu kartu. Že to zvládne.

  • Březen 2020: V Česku propuká pandemie.

Už v prvních týdnech dochází zdravotnickým zařízením ochranné pomůcky. Jak později vyplývá na povrch (příkladem zde či zde), ochranné pomůcky pro začátek nadcházející pandemie v Česku byly. Jen se zakázalo je distribuovat. Stát to vzal na sebe, a stát nezvládá.

Řešení? Po celém Česku se zvedá nevídaná masivní vlna solidarity a dobrovolnické mobilizace. Kdo má stroj a dvě ruce, šije roušky. Fotografie jednotlivců, dobrovolnických skupin, ale i rodin s dětmi zaplavují internet. Kdo nešije, není Čech. Doslova. 

Stát? 

Máme objednáno, je to otázka dní.”

Den za dnem, tiskovku za tiskovkou.

Pytle s pískem skládá stát ve chvíli, kdy stojíte po pás ve vodě

Zpátky k povodním. Z terasy nervózně sledujete obzor, přes který se za chvíli převalí zlověstný vodní masiv, v televizi přitom mluví premiér, který vás ujišťuje, že pytle s pískem a další protipovodňové zábrany jsou na cestě. Přijdou prý v pátek. 

Jenže je středa a povodeň má přijít někdy mezi „včera, teď a za chvíli”. Vaší jedinou záchranou jsou v tu chvíli sousedé z výše položených částí okolí a zároveň úplně neznámí lidé z celé republiky, kterým váš osud není lhostejný a napínají veškeré síly, aby vám pomohli.

Je to tu. Premiér slavnostně vítá první nákladní vlaky s kýženou pomocí. K vašemu domu skutečně přijíždí nákladní auta napěchovaná pytli s pískem. Bohužel pro vás ve chvíli, kdy stojíte v obýváku po pás v bahnité vodě. 

Tím, kdo stojí po pás ve vodě, jsou v roce 2020 lidé nasazující vlastní krky, aby zachránili ty naše. Bojovníci první linie: lékaři, zdravotní sestry, záchranáři. Obranný předvoj, který když padne, začneme padat i my, jeden po druhém (přesně jak nám nyní ukazuje Itálie). Ovšem jediným, kdo si to podle způsobu vyjadřování představitelů vlády uvědomuje, je národ samotný. 

Akceschopnost lidí je zrcadlem neakceschopnosti vlády. Proto v jejích očích neexistuje

Solidarita, dobrovolnická práce a mobilizace společnosti na pomoc svým spoluobčanům v první linii nejsou v současné krizi doplňkem konání vlády, ale jejím nahrazením. Z pohledu politického (rovná se za časů vlády Andreje Babiše mediálního) obrazu akčního kabinetu, který ve skutečnosti konat nedokáže, jsou tyto občanské aktivity v jeho očích nežádoucí. Fungují totiž jako zrcadlo - odráží kabinetu jeho vlastní neschopnost. 

Mimo čas krize by se s tím vláda vypořádala jednoduše. Zarámovala by takovou činnost jako kampaň, jako útok opozice. Jenže otevřeně brojit proti desítkám tisíc dobrovolníků ze všech sociálních i věkových vrstev, co šijí pro sebe, své příbuzné, přátele, sousedy a všechny potřebné (navíc pouze z čistého altruismu) by byla politická sebevražda.

A tak zbývá jediná možnost - dělat, že se nic takového neděje.

„Já o žádných zdravotnících, co si šijí roušky, nevím. Vy víte, pane Prymulo?”

Spasitel z východu

Do příběhu, kde lidé vlastně nešijí a vláda prostě maká, pak přichází nový spasitel. Tedy alespoň optikou Prchalova týmu a Nejedlého zbožných přání. Nad Českou republiku se snáší rudý Bůh ze stroje, který sice celou tragédii rozehrál, avšak vzhledem k politicky nastavené dramaturgii inscenace byl (nejen) při poklonkování vlády na letišti tento významný detail opomenut. Seznamte se, náš skutečný spasitel. Čína.

A jaká to náhoda, že se po týdnech nekonečného mlčení z pyžamového spánku náhle probudil Miloš Zeman, aby zjistil, že je stále prezidentem a využil nejdůležitějšího proslovu za celou prezidentskou kariéru k velebení nového zachránce. 

K velebení té samé Číny, odkud se virus i díky tvrdé cenzuře a zamlčování skutečného stavu věcí dostal do celého světa. K velebení té samé Číny, která zdarma přijímala zdravotnický materiál a nyní ho světu o pár týdnů později s úsměvem prodává jako výpomoc za „přátelskou” cenu”

Pokud bychom celou éru prezidentování Miloše Zemana posuzovali jen na základě čtvrtečního proslovu k lidem procházejícím nejdrsnější zkouškou novodobé historie, fatálně by selhal.

Co jsme neudělali, to se nestalo

Babišův kabinet v krizi jedná, to se musí uznat. Avšak druhým dechem je třeba podotknout, že jeho vláda ukázala ramena pouze v těch otázkách, které se netýkaly její vlastní operativy. Její povinností bylo zajistit včasnou a dostatečnou infrastrukturu pro ty nejzranitelnější. V tomto úkolu selhala. To je holý fakt, který podtrhuje celé Česko u šicích strojů.

V čem se naopak vláda vyznamenala, byla vyhlášení tvrdých opatření, na jejichž aplikaci má však pramalý vliv. Jejich dodržování je na občanech samotných a kontrola zase na bezpečnostních složkách.

„My přikazujeme, vy dělejte,” zní od státu. Jenže poté následuje šeptem: „Když my neděláme a vy děláte za nás, my nevidíme. Nechceme a nebudeme vidět.”

Zatím.

Stát si své hrdiny vybral sám

Za několik měsíců, až bude vše za námi, dostane totiž současná tragédie komické rozuzlení v podobě rozšafných promo vládních výjezdů na pracoviště bojovníků první linie, kde se bude culit do objektivů, kde se budou předávat ocenění a šeky, objednávat nová zařízení, nadělovat finanční bonusy, slibovat zvýšení platů a rozdávat vizitky se vzkazem „kdykoliv mi zavolajte”

Doufám, že v tu chvíli budeme mít stále na paměti, kdo byl tehdy pro vedení státu hrdinou a kdo byl naopak i přes neuvěřitelný zápal zcela účelně přehlížen. 

Odhalené, znovuzrozené

Jednu cennou lekci si však ze současné krize můžeme s potěšením odnést: nehledě na podobu politické garnitury se pod vrstvou švejkovského držkování v nás skrývá hluboká zásoba odhodlání a vůle pomoci. A to je vzhledem k nehezkým vyhlídkám následujících dekád víc než málo. 

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo107 čtenářů

Autoři | Foto Facebook Andrej Babiš

Štítky koronavirus, roušky, respirátor, andrej babiš, miloš zeman, čína, komentář, názor, šití, lidé

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Hana Funková

Tleskám,

pátek, 26. června 2020, 11:38

Petr Svoboda

Velmi trefně napsáno.

sobota, 21. března 2020, 18:01

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.