pátek 22. listopadu 2019 Cecílie

Oči vzhůru: Tajemství olomouckého černého koně

Rubrika "Oči vzhůru" je určena nejen pro lidi, kteří věčně chodí po Olomouci s očima zapíchnutýma do šedivého chodníku, ale také pro všechny Olomoučany, kteří rádi listují olomouckou historií a legendami.

Naše kroky dnes vedou k domu číslo 21 na Dolním náměstí, tam kde se v současné době nachází obchody s oděvy, a jehož průčelí od nepaměti zdobí podobizna černého koně, který vyskakuje z průčelí domu.

Dům bohatých měšťanů

Měšťanský dům "U Černého koníčka", jak se domu č. 21 od pradávna říká, byl vybudován na základech dvou ještě starších, středověkých domů. Z dostupných zdrojů je známo, že v domě se vařilo pivo a víno, neboť jeho majitelé měli právo toto řemeslo provozovat. Ví se tak o Wolfgangovi Pocklovi, bohatém kramáři, který dům obýval už v roce 1438. Další zmínka hovoří o bohatém měšťanovi Tobiášovi Hirschovi, který zde pobýval na začátku 17. století. V rozmezí let 1685 a 1710 dům obývali hrabata z Liechtenštejna, od roku 1725 se stal vlastnictvím hejtman sovineckého panství Jiřího Františka Heřmanského z Heldenherzu.

Pojmenování "U Černého koníčka" se ujalo až v polovině 19. století, kdy se dům opravoval pod rukami majitelů Jana Zvěržiny a Terezie Schwabové. Tehdy byla také do průčelí domu vsazena podobizna koně, který jakoby chtěl vyskočit z okna. Nikdo však doopravdy neví, proč je tomu tak, a tak kolem černého koně vznikly povídačky a legendy.

Legenda opředená láskou

Legenda praví, že v polovině 16. století v domě na Dolním náměstí bydleli bohatí manželé. Protože nemohli mít děti, měli velmi rádi svou komornou Markétu a považovali ji takřka jako za svou vlastní dceru. Jelikož u nich sloužil také stárnoucí čeledín, rozhodli se, že vezmou nějakého nového, mladého muže, který by práci čeledína dál zastával.

Vybrali si mladého veterána z vojny proti Turkům, který sice už nevládl svou levou rukou, práci čeledína však dokázal zastat naplno. Z nového čeledína neměli radost jen stárnoucí manželé, ale hlavně Markéta, která se do něj bezhlavě zamilovala. Kilián, jak se nový čeledín jmenoval, však neměl pro Markétčinu lásku pochopení a neopětoval ji.

Zoufale zamilovaná Markéta tedy nakonec vyhledala pomoc báby kořenářky z Dolan, která ji poradila, aby před východem slunce svařila byliny, které musely být natrhané o filipojakubské a svatojánské noci. Legenda praví, že nápoj byl uvařen ze vstavače, kandíku, brotanu, třebule a svlačce. Tento lektvar měla dát vypít muži, po němž toužila, a on se do ní bezhlavě zamiluje. Varovala ji ovšem, že jeho moc je natolik silná, že účinek nelze ničím zrušit.

Markéta byla svým trumfem nadšena a spěchala zpět na Dolní náměstí. Natrhala potřebné byliny v určený čas, nechala je vařit ve vodě a odběhla k jiné práci. Netušila ovšem, že během její nepřítomnosti přišel do kuchyně Kilián nabrat vodu pro koně. Nechtěně zavadil o hrnec s lektvarem a část obsahu vylil do džberu.

Jako první se vody napil mladý černý hřebec. Ten, když uviděl Markétku, se začal vzpínat a řehtat. Nakonec se utrhnul z oprátky a běžel za Markétkou. Ta začala utíkat do domu, kůň však bežel bezhlavě za ní. Zoufalá vyběhla až do svého pokoje v patře domu a zabouchla za sebou dveře. Zamilovaný kůň je však vyrazil a stál před Markétkou. Ta ze zoufalství a hrůzy ze statného a řehtajícího hřebce otevřela okno a vyskočila na dlažbu Dolního náměstí. Černý hřebec se hnal za ní i skrze okno, pro svou velikost se v něm však zasekl a uvázl v něm. Byl v něm tak pevně zaklíněn, že musel být utracen.

Příběh něšťastné lásky od té doby symbolizuje černý statný hřebec v průčelí domu. Domu, kterému už nikdo neřekne jinak, než "Dům U Černého koníčka".

Máte námět do rubriky "Oči vzhůru"? Pošlete jej na e-mail sefredaktor@olomouckadrbna.cz

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.