úterý 11. srpna 2020 Zuzana

DRBNA HISTORIČKA: Olomoucké ulice jak je (ne)znáte - Rooseveltova

Rooseveltova ulice vede od Polské napříč největší olomouckou čtvrtí Nové Sady, kde se mění na Střední a Dolní novosadskou. Vedle cyklo servisu a prodejny obleků zde stojí také Střední polygrafická škola, na jejímž místě kdysi fungoval sirotčinec.

Ulice vznikla počátkem 20. století a v letech 1919 až 1945 nesla název Horní novosadská. Pojmenování získala společně se Střední a Dolní novosadskou od původní vsi Nové Sady. Její název se změnil je jednou v roce 1945, a to podle Franklina Delano Roosevelta. Jedná se o bývalého amerického prezidenta z let 1933-1945. Výjimečný byl tím, že prezidentský post zastával nejdéle ze všech amerických prezidentů a navíc byl jako jediný zvolen více než dvakrát, dokonce čtyřikrát. Stal se významnou osobností 20. století.

Ves Nové sady, německy Neustift, kterou ulice prochází, byla založena, jak uvádí stránky místního úřadu, už v roce 1314. Od té doby byla považována za předměstí Olomouce. Obyvateli vsi byli převážně němečtí kolonisté, drobní rolníci, rybáři a řemeslníci. V roce 1642 byly Nové Sady zcela zničeny Švédy, stejně jako ostatní olomoucká předměstí. Vesnice však byla znovu vystavěna. Nejdříve na původním místě za Blažejskou bránou, ale zde byla v roce 1757 znovu srovnána se zemí, a to kvůli výstavbě tereziánské pevnosti. Z toho důvodu se při novém budování přesunula asi o jeden kilometr jižněji, mimo pevnostní pásmo.

Obec měla převážně zemědělský charakter, byla významným producentem zeleniny, ale na druhou stranu zde fungovala tak papírna a měděný hamr. Posupně se do ní stěhuje stále více českých občanů a stává se součástí tzv. Velké Olomouce. Získá dokonce povolení pro vlastní kostel, protože hlavní byl od později odsunuté vsi vzdálen a kvůli častým povodním špatně přístupný. V roce 1773 tak byla dokončena stavba kostela Svatého Filipa a Jakuba.

Zajímavostí Rooseveltovy ulice je jedna z budov Střední polygrafické školy. V prostorách dnešníh domu s číslem 55 kdysi stával hostinec. Antonín Schindler ve své knize Tajemná Olomouc uvádí, jak jej 17. března roku 1860 zakoupilo olomoucké arcibiskupství i společně se zahradou a okolní pastvinou. Podle plánů zde vznikl klášter pro nemocné a přestárlé sestry a také sirotčinec pro dívky z olomoucké diecéze. Dostávalo se jim zde i základní vzdělání. Dům byl dokonce 28. října stejného roku vysvěcen.

Svou dobrou péči o siroty se ústav proslavil a brzy mu nestačila kapacita. V zahradě byla postavena nová větší budova. V roce 1900 bylo zjištěno, že prostory jsou nedostačující, protože zde byla zřízena i soukromá klášterní škola pro všechny dívky z obce, a tak se postavila velká budova, která dodnes stojí u silnice. V ní nejdříve fungovala česká a německá soukromá obecná škola a v prvním poschodí byla vybudována kaple, která měla i malou věžičku (sanktusník) se zvonem.

V roce 1948 byly zrušeny všechny spolky a kláštery a v těchto prostorách začalo fungovat Střední odborné stavební učiliště. A poté s rokem 2002 vznikla Střední polygrafická škola. Zmíněná kaple dlouhou dobu fungovala jako skladiště nepotřebných věcí, avšak díky iniciaci ředitele M. Korhoně byla obnovena jako aula.

Autoři | Foto wikipedia.org

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.