úterý 27. října 2020 Šarlota / Zoe

(NE)OBYČEJNÍ: Boxer dobrák! Rozvezl tuny jídla, byl ve ztrátě: Někteří měli slzy v očích, řekl Petr Řezníček

V životě je důležité si pomáhat. Tímto pravidlem se řídí osmnáctiletý boxer Petr Řezníček, který jarní nouzový stav strávil pomáháním starším lidem nejen s nákupem. Na začátku září zase uspořádal BENEFICI boxu v Olomouci, kde šel výtěžek dětské onkologii. V budoucnu s ním nabídneme i samostatný rozhovor především o boxu!

Naposled ukázal dobré srdce začátkem září, kdy se konala zmiňovaná benefice boxu pro dětskou onkologii.

„Já mám potřebu neustále někomu pomáhat,“ vysvětluje v úvodu Petr Řezníček. „A navíc samotný box v Olomouci upadá, takže jsme se rozhodli, že uděláme něco, abychom ho zviditelnili. Díky těmto dvěma argumentům vznikla myšlenka, ve které mě podpořil Hi-Tech Spider Box Club a ještě Ludvík Povýšil, který mi pomohl asi nejvíce,“ prozrazuje teprve osmnáctiletý boxer.


„Děti jsou naše budoucnost a musíme jim pomáhat!“


Díky této akci se vybralo přes 33 tisíc korun pro dětskou onkologii a dalších 30 tisíc se získalo díky kadeřníkům v Capone Barbershop. „Darovali nám vlasy. Jeden měl vlasy třeba pět let a staral se o ně. Fakt to byla od nich pecka,“ usmívá se Řezníček. „Mohli to darovat i bez nás. Ale vybralo se díky tomu všemu přes 60 tisíc pro dětskou onkologii,“ pochvaluje si. A proč zrovna dětská onkologie? „Myslím, že zrovna tam je to nejvíce potřeba. Děti jsou naše budoucnost a musíme jim pomáhat,“ zdůrazňuje.

„Nejvíc pro mě znamenalo, že jsme vybrali tolik peněž pro dobrou věc. Více než jsme čekali,“ pousmál se nadějný olomoucký boxer, na kterého se došlo podívat mnoho jeho známých. „Potěšilo mě, když za mnou došlo asi třicet lidí a chtěli se se mnou třeba vyfotit a všichni k této akci gratulovali.“

Na akci, kde boxovali i mistři České republiky, dorazily i sestřičky právě z dětské onkologie. „Mají to hodně náročné a strašně moc je obdivuji, proto jsem i chtěl, aby tam byly právě sestřičky, abych je mohl poznat. Jsou pro mě něco jak andělé,“ uznává.


„Sestřičky na boxu? Jsou pro mě jako andělé!“


„Nadřou se nejvíce a byli jsme moc rádi, že došly. Myslím, že i zjistily, že to není až tak hrozný sport. A ohlasy od nich byly velmi pozitivní,“ prozrazuje Petr Řezníček. „Říkali, že příště se dojdou znova podívat. Mám radost, že se jim ten sport zalíbil, i když náš sport a jejich práce je něco jiného,“ myslí si.

Samotné benefice se zúčastnil například i Václav Mikulášek alias Baba Jaga. „On je dalším soupeřem Karlosa Vémoly. Napadlo mě ho oslovit, protože je velký dobrák a je velmi skromný,“ říká. V olomouckém Hotelu Flora se vydražily jeho rukavice v hodnotě deseti tisíc korun.

Petr Řezníček se na akci podílel i s dalším boxerem, a to Pavlem Polakovičem. „Za devět a půl tisíce se vydražily tréninky se mnou a Pavlem,“ říká hanácký boxer, který se na akci také ukázal v utkání, ve kterém vyhrál.

„Více jsem dával času organizaci, což pak během zápasu šlo asi poznat. Ale nakopl mě adrenalin a atmosféra, díky tomu jsem ani nepoznal, že nejsem tolik připravený,“ přiznává Petr Řezníček, který soupeři způsobil i krvácení z nosu. „Nic velkého to nebylo, on je můj velký kamarád, ovšem sportovní rivalita je potřeba. V ringu neznám bratra. Po utkání jsme se hned vyfotili a bavili se, kde si zase zatrénujeme. O tom to je. Box není o tom, abychom si ublížili, ale abychom předvedli dobrý výkon,“ uvádí na pravou míru.

Na této významné akci mu chyběla už jen přítomnost jeho přítelkyně. Ta nyní hraje hokej ve Švédsku a je také v české reprezentaci. Sympatický Petr vyřešil ale i tento moment. Vzal si sebou její dres, který mu věnovala, dokonce v něm nastupoval do zápasu!


„Pro mě byl největší úspěch, když mi řekla (přítelkyně), jak je na mě hrdá.“


„Aspoň takhle tam mohla být. Pro mě byl větší úspěch to, že mi řekla, jak je na mě hrdá. Podpora pro mě znamená více než samotná výhra. Navíc od blízkého člověka to potěší víc,“ říká zcela jasně.

Uspořádá v budoucnu i další podobnou akci? „Už jsme se bavili, že bychom zase něco uspořádali. Chceme něco většího a abychom měli více času k organizaci, protože na této akci jsme vše dělali na poslední chvíli,“ pousmál se.

Za měsíc nouzového stavu tuny dovezených jídel a dvanáct tisíc korun ve ztrátě

Tohle ale nebyla jediná dobrá věc, kterou Petr udělal. Když byl nouzový stav, zachoval se opravdu příkladně pro plno lidí. Plno jeho vrstevníků trávilo čas doma a měli spíše volno, on ale ne. Tak náročný měsíc možná ani nikdy nezažil.

„Každý ráno jsem vstával v šest a chodil jsem spát po půlnoci. Rozvážel jsem nákupy po Olomouci i jeho okolí a furt jsem bral jen telefony a nakupoval, nakupoval a nakupoval,“ popisuje náročné období. „Telefonátů bylo denně strašně moc. Já jsem musel mít telefon neustále na powerbance, protože to vůbec nezvládal. Hodně se přehříval a byl opravdu chudák,“ dodává s úsměvem.


„Rozváželi jsme i prášky a platili jsme lidem i složenky.“


Situace byla obtížná. Starší lidé se báli chodit do obchodů a někteří se ani nemohli na nikoho obrátit. Od toho tady byl ale právě Petr Řezníček, který spolu se svými kamarády takovým lidem pomáhal. „Nebylo to jen jídlo, rozváželi jsme i prášky a cokoliv dalšího, co bylo potřeba. Škodlivé věci jako cigarety jsem hned odmítal,“ podotýká a pokračuje. „Jezdili jsme třeba i do veterinářství pro léky. Starým lidem jsme platili například i složenky, aby s tím nemuseli chodit na poštu.“

Možná se vám nabízí otázka: Proč? Proč tohle všechno dělal? „Když se vyhlásil nouzový stav, tak v ten den jsem neměl žádné tušení, že se do toho pustím. Seděl jsem u televize, kde běžely na spodní liště kontakty pro každé město, kam se lidé mohou obracet. Jenže pro Olomouc tam nebylo nic! Tak jsem se zamyslel a za pět minut jsem vymyslel, že bych měl něco udělat. Hodil jsem to pak na sociální sítě a pak jsem se měsíc nezastavil,“ vysvětluje důvod, proč se pustil do tak náročné, ale zároveň velmi důležité věci.


„První tři dny jsem chodil jen pěšky s batohem na zádech.“


Pomáhalo mu až sedm lidí, vždy jezdil Petr s někým, kdo mohl řídit, třeba jeho bratranec, spolužák či nejlepší kamarád. „Já v té době měl 17 let a neměl jsem ani řidičák. První tři dny jsem chodil pěšky s batohem a ušel jsem denně třeba 25 kilometrů, což bylo fakt super,“ směje se.

Především Petr Řezníček jezdil se svými parťáky po Olomouci, ale pomáhali i lidem mimo Olomouc.

„Dovezli jsme jídlo také do Litovle hasičům nebo policistům. Jeli jsme i až na hranice za vojáky,“ upřesňuje mladík, kterého celá tato akce stála i dost peněž z vlastní kapsy. „Byl jsem za ten měsíc asi dvanáct tisíc v mínusu. Dá se říct, že celou moji pojistku za zlomenou ruku jsem obětoval tomuhle,“ vykládá se spokojeným výrazem. Rodičům to ale prvně radši neříkal. „Úplně ze začátku nevěděli, že mě to stálo tolik peněz. Ale potom byli hrdí,“ hlásí nadšeně.

Hrdí mohli být právem, jejich syn rozvezl jídlo do stovek domácností. „Snažil jsem se to chvíli počítat, ale pak to bylo za týden těžce přes tunu, takže jsem to přestal sčítat. To bych se asi nedopočítal. Bylo toho fakt hodně.“


„Někteří měli slzy v očích. Vzkazovali nám, že jsme hodní.“


Tohle gesto ocenili všichni, a především starší lidé. „Někteří měli slzy v očích, protože neměli vůbec nikoho a říkali nám, že to je super. Vzkazovali nám, že jsme moc hodní. Byl to skvělý pocit a stálo to za to!“ rozzářil se v obličeji rodák z Olomouce, podle kterého lidé ani netušili, že jim pomáhá boxer. „Asi to nikdo nevěděl. To se asi dozvěděli až z médií.“

Na celé dobrosrdečné akci ho ale jedna věc přeci jen zamrzela. „Trošku mě mrzí, že nám doteď nepřišel třeba z města žádný email. Nikdo z nich nepoděkoval, ale nic si z toho nedělám. Charita Olomouc pak začala fungovat, ovšem asi až po deseti dnech,“ vrací se k letošnímu neobyčejnému jaru.

Přitom Charita Olomouc má k takovým příležitostem větší možnosti. „To mi na tom vadilo. Oni jsou organizace, která se o to má starat, mají na to prostředky a dostali i auta. Ale i přesto nebyli schopni přes týden nic dělat. Já bez auta a s batohem na zádech jsem byl schopný zareagovat během pár minut. Tak v čem byl problém?“ podivuje se nad celou záležitostí Petr Řezníček.


„Došlo mi, jak si musíme všichni pomáhat. Trošku mě mrzí, že jsem byl v okolí možná jediný.“


I tak to ovšem byla velmi dobrá zkušenost pro mladého boxera. Co mu to dalo do života? „Že 25 kilometrů denně není dobrý nápad,“ směje se. „Teď ale vážně. Určitě mi došlo, jak si musíme všichni pomáhat. Trošku mě ještě mrzelo, že jsem byl možná v okolí jediný, kdo s touhle myšlenkou přišel,“ dodává zamyšleně a po chvílí pokračuje.

„Potom mi psalo hodně lidí, jak na to také mysleli a chtěli pomáhat. Tak když na to mysleli, proč to neudělali? Co jim bránilo?“ ptá se jich. „Jen příspěvkem na sociální síti strávíte minutu a dále vás stojí něco jen pohonné hmoty. Nemám rád, když někdo říká, jak chtěl pomoct, ale neudělal to,“ říká k tomuto tématu, které mu je velmi blízké.

Pomoc u dopravní nehody i skok do vody, aby pomohl ženě v Nákle

Aby toho nebylo málo, tak Petr Řezníček pomáhal i u dalších příležitostí. Pracuje také u security a při jedné akce u lomu Náklo skočil do vody, aby pomohl podnapilé ženě. Neváhal ani sekundu!

„Všichni mi říkali abych tam neskákal, že mohu dostat křeč. Já ji ale viděl ve vodě, tak jsem tam skočil. Ona pak nakonec vyplavala na druhé straně, ale bylo dobře, že jsem tam šel. Mohlo se stát cokoliv. Měl jsem jistotu, že bych ji pomohl. Mně to bylo jedno, že dostanu křeč. Však to je jenom o hlavě, člověk by jen natáhl nohu a plaval by dál,“ popisuje další takový případ, kdy se snažil někomu pomoct. I když samotná žena vyplavala sama na druhém břehu, tak Petr ukázal, že člověk musí být vždy připravený někomu pomoct a nehledět na jiné faktory.


„Byl jsem strašně rozmazlený, ale pak mě změnil box!“


Jeho dobrosrdečnost dokazuje například i moment, kdy zastavil spolu s dalšími lidmi u dopravní nehody. „Vytáhli jsme paní z auta, pak přistál vrtulník a tak dále. Byla to docela velká bouračka. Nejsem ale žádný superhrdina. Plno lidí se asi bojí, ale to já tak nemám,“ přiznává odhodlaně.

Je takový dobrák k lidem už odmalička? „Vůbec. Já jsem byl strašně rozmazlený a byl jsem takový malý parchant,“ rozesměje se při vzpomínání na své dětství.

„Hodně mě změnil box. Já si ani nemyslím, že mám obrovské srdce. Akorát mě napadla myšlenka, která mohla napadnout kohokoliv jiného. Já sám říkám, že svět patří těm, kteří se nepose*** a tohle byl můj případ,“ říká závěrem osmnáctiletý boxer Petr Řezníček, který by mohl jít příkladem všem z nás.

Hodnocení článku je 98 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Alena Zapletalová, archiv Petra Řezníčka a Niky Tótové

Štítky (NE)OBYČEJNÍ, Petr Řezníček, boxer, pomáhání lidem, benefice, nouzový stav, dovážení jídla

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.