sobota 30. května 2020 Ferdinand

Se stolním hokejem poznává Evropu. Na Moravě ho hrajeme jen dva, říká David Dvořáček

Čech, který hraje hokej za Švédsko, ale zároveň i Finsko. Co to je za blbost? I vy můžete střídat národy jako ponožky, když máte populární hru Stiga hokej. Každý si může ho vyzkoušet, nicméně už jen málokdo soutěží ve stolním hokeji po velké části Evropy jako David Dvořáček z Velkého Týnce u Olomouce. Byl na turnajích v Lotyšsku, Norsku, ale i třeba ve Švédsku. A momentální sen? „Asi reprezentovat Česko na mistrovství světa, ale je opravdu obtížné se tam kvalifikovat,“ říká Dvořáček.

Kolik hráčů z České republiky si může šampionát zahrát?
Kvalifikuje se dvanáct hráčů. Během sezóny je deset turnajů v Česku a během nich dostávám body podle umístění, které se započítávají do té kvalifikace.

A jak si momentálně vedete?
Jsem na šestnáctém místě. Chtěl bych se samozřejmě vejít do té top dvanáctky, ale bude to ohromně těžké. Lákavé je, že to mistrovství světa je letos v Liberci.

Body z turnajů, které jste uhrál v jiných zemích, vám nepomohou?
Ty body se počítají do světové ligy, to je zase něco jiného. To bych musel skončit do desátého místa, abych se kvalifikoval, a to je nemožné, protože na předních místech končí hlavně Rusové, kteří jsou v tom prostě mistři.

Nevím, jestli to u stolního hokeje chodí jako v jiných sportech, proto se zeptám. Máte nějaké organizované tréninky?
Nemáme. Je to záležitost volného času a hlavně trpělivosti. Na Moravě to hrajeme závodně jen dva a celkově je nás málo, proto nám nezbývá nic jiného, než abychom trénovali sami. Ten druhý je z Brna a hrajeme spolu za příbramský klub.

Příbram? To je celkem daleko…
Je (úsměv). Občas tam jedu na jejich ligu, ale to je spíše taková zábava.

Na prvním turnaji mě všichni vybombili

Zpět k tomu sólo tréninku. Trénujete například aspoň s někým z rodiny?
Ne, čistě sám dvě hodiny denně, i když to možná trochu přeháním. Sám se ale naučím víc, než když hraju s někým, což moc nedává smysl. Například si nastavím hráče tak, aby se nehýbali, a snažím se je objíždět, střílet kolem nich. Takhle se toho naučím více. Nebo už jsem také strávil mnoho hodiny na Youtube, kde jsem koukal na Rusy, jak to hrají, a snažil se něco pochytit.

Pojďme na úplný začátek. Já jsem si Stiga hokej hrozně přál jako vánoční dárek, tak bylo to u vás podobné?
Tak nějak. Dostal jsem ho totiž s bráchou k sedmnáctým narozeninám. A u něj byl letáček, že se v tom konají i turnaje a táta mě k tomu dotáhl, že prý pojedeme do Svitav.

Takže hned od začátku jste zkoušel „ostré“ zápasy?
Tak chvíli jsme doma samozřejmě trénovali, ale přijeli jsme na ten turnaj a tam mě všichni vybombili. Bylo to úplně jiné, než když jsem to hrál doma, protože si se mnou ostatní hráči dělali, co chtěli.

Nebylo to tedy tak, že byste doma dlouhodobě všechny vysoko porážel, až vám řekli, že máte jít hrát turnaje?
Ne, tak to určitě nebylo. Jak jsem řekl, dostal jsem ho k sedmnáctinám a po nějakých dvou měsících byly ty Svitavy. Od té doby mě to chytlo a snažím se pravidelně jezdit po různých akcích.

Co bylo nejdůležitější pro to, abyste se na začátku vyrovnal hráčům na turnajích?
Určitě zručnost. Já jsem pravák a strašně dlouho jsem se učil hrát levou rukou, kterou jsem musel trénovat opravdu hodně. A hlavně je důležitý reflex, plus se u toho musí přemýšlet. Není to tak, že hraju a začnu bezmyšlenkovitě střílet. Je to o předvídání toho, kam soupeřův obránce nebo brankář uhne.

Co „normální“ lední hokej? Ten vás nikdy nelákal?
V zimě ho hraju vždy u nás v Týnci u školy, ale že bych ho hrál nějak profesionálně, to určitě ne (úsměv). Navíc se s tím nikam do světa nepodívám. Jedu na zápas do Grygova a to je o ničem.

Jak se vůbec pozná špičkový stolní hokejista?
Je to opět hlavně o tréninku. Když opět uvedu ty Rusy, tak oni trénují hlavně blafáky, které mají dokonalé. Vždy nahrají na středního útočníka a pak udělají tu kličku, která se hrozně těžko brání. Mnoho lidí u nás to má za srabárnu, ale já to obdivuji. Když jedu do Švédska nebo Norska, tak tam se to hraje a ti hráči z toho hodně těží. Někteří v České republice mi za to nadávají, ale já chci vyhrát (úsměv). Myslím si, že jestli to tady tu hrát nebudeme, tak v tom těžko můžeme být dobří.

Mimo republiku jste Stiga hokej hrál poprvé v Berlíně. Jaké to bylo?
Bylo to určitě něco jiného. Jel jsem tam s tátou, který se také chtěl jet podívat. Ještě mi nebylo osmnáct, tak mi to i platil a dělal společnost, abych se neztratil, ale teď už jezdím sám. A v tom Berlíně to bylo něco nového. Německé hráče jsem neznal, takže jsem vůbec nevěděl, co na ně hrát. Pamatuji si, že jsem hrál skupinu B, která je druhá nejlepší, a když to vezmu zpětně, tak to bylo fiasko (úsměv).

Ale na druhou stranu zkušenost s něčím jiným…
Ano, to určitě. Ale když se na to podívám teď, tak ti hráči jsou tam pozadu. Oni to moc nehrají, a když přijedou do Čech, tak končí mezi posledními.

Jak jsou na tom čeští hráči?
Podle světového žebříčku jsou první Rusové, pak Švédové, Finové a my jsme čtvrtí na světě.

Cestování po turnajích v Evropě vyžaduje nemálo peněz. Musíte si vše hradit úplně sami?
No, to je složité a hrozně náročné. Já pracuji, musím šetřit a rozmýšlet se, kam pojedu. Právě za chvíli bude turnaj v Minsku, na který jsem chtěl jet, ale to je daleko. Přemýšlel jsem i o Moskvě, ale tam je zase spoustu vyřizování s vízem a moc se mi do toho nakonec nechce…Finance jsou právě velký zádrhel.

Takže ani Česká Asociace Stiga Game finančně nepomáhá?
Ne. Nějaké příspěvky dávají reprezentantům, ale to je opravdu minimum na cestu. Naopak si ještě musíme platit startovné za turnaje. Třeba v Norsku to bylo 600 korun, u nás je to 200, což je ale v pohodě.

Celkově se tak ta cena za takový výlet například do Švédska celkem vyšplhá…
To ano. Cesta, hotel, k tomu útrata…

A kolikadenní bývají turnaje?
Řadí se do dvou kategorií. Druhá kategorie jsou menší turnaje ve Stavangeru, Budapešti nebo Berlíně. Ty jsou jednodenní. Pak je první kategorie, což je Moskva, Malmö, Riga a v těchto městech se hraje dva dny, protože tam jezdí nejvíce hráčů, a vše tedy zabere delší dobu.

Existují aspoň nějaké prize money jako v tenise za vítězství v turnaji?
Teď jak bude zmíněný turnaj v Moskvě, tak tam je za první místo odměna v přepočtu 20 000 korun. Ale z mého pohledu to není šance vyhrát, protože jsou tam nejlepší hráči z celého světa. Je to vlastně nemožné.

Našel jsem, že se momentálně nacházíte na 194. místě světového žebříčku. Je to tak?
Je to tak. Do budoucna bych se chtěl dostat do první stovky. To momentální umístění je na to, že trénuji sám dobré, ale pro mě ne.

Jinde v Čechách tedy trénují týmově?
Jo, oni si mezi sebou pořádají jednou týdně malé turnaje. Teď mě zvali, ať si jedu do Příbrami zatrénovat… Trénují hlavně i v Praze, ale i v Plzni například.

Jak moc je těžké dostat se do té světové dvoustovky?
Jsou borci, kteří to dokáží za ani ne deset turnajů. Když jedu na nějaký turnaj u nás a skončím poslední, tak vždy dostanu nějaký bod do světového žebříčku, ale to je naprosté minimum, a tak musím vždy končit hodně vysoko, abych se posouval dál a dál, a to je těžké.

Už jste mluvil o mistrovství světa, které bude letos v Liberci. Máte ještě šanci se do týmu probojovat?
Teď jsem byl v Chebu a tam jsem skončil úplně katastrofálně. Ta šance je celkem minimální a opravdu by se musel stát nějaký zázrak, abych se dostal do té dvanáctky.

Na turnaje v zahraničí, o kterých jsme mluvili, se může přihlásit úplně každý, nebo se je omezené pozicí ve světovém žebříčku?
I ty turnaje první kategorie jsou otevřené turnaje a může tam jet každý. Jenom na to mistrovství světa a Evropy se musí kvalifikovat.

Čili kolik hráčů pak dohromady hraje na jednom místě během turnaje?
Loni v Rize nás bylo kolem 250 lidí.

Kolik tedy musí hráč vyhrát zápasů, aby se dostal do finále?
Těch zápasů může člověk za dva dny odehrát klidně šedesát, což je strašně moc. Jedno utkání má pět minut, takže když si to dohromady spočítáte, tak je to opravdu hodně.

To už pak musí hrozně bolet ruce…
Úplně nejvíce bolí prsty.

Prohrát na turnaji s někým, kdo na to měsíc nešáhl je hrozně demotivující. Cestování ale miluju

Dají se v tomto sportu sehnat sponzoři? Když jsme mluvili o Rusech, kteří jsou nejlepší, tak ti mají nějakou finanční podporu?
Ti určitě něco dostávají. Dokonce i jejich televize vysílají některé zápasy. Ale my nic nedostáváme. Teď jako Příbram hledáme sponzora, protože, jak jsem říkal, je hrozně těžké to uživit.

To chápu. A neměl jste chuť se právě kvůli těm vlastním nákladům na to někdy vykašlat?
Měl. Když trénuji každý den a pak přijedu na nějaký turnaj, kde prohraju s někým, kdo na to měsíc nešáhl, tak je to ohromně demotivující. Někdy mám potřebu s tím šlehnout (úsměv). Ale ne. Naštěstí jsem se vždy zvedl. Mám štěstí v tom, že miluju cestování, takže když už člověk nic nevyhraje, tak se aspoň podívá na nová města, pobavím se s kamarády… Sranda je na cestách vždy. I když teď to mám těžké. Jak jsem z Olomouce, tak se mi vysmívají, hlavně v Příbrami, že fandím druholigové Sigmě (Sigma Olomouc sestoupila do druhé po té, co Příbram prapodivným způsobem remizovala v Jablonci, pozn. red.), není to nic příjemného. Už se těším, až Příbram spadne a celé se to otočí (smích).

Máte nějaký velký zážitek z těch cest na sever?
Z Norska mám velký zážitek. To jsem si naplánoval celou cestu, odvoz z města a tak podobně. Vše klapalo a měla nastat cesta domů. Odešel jsem z hotelu, šel jsem na zastávku a za hodinu a půl mi letělo letadlo. Čekám na zastávce a autobus a hroznou dobu nejel. Až pak jsem se podíval, že jezdí až od tří hodin odpoledne. Tak jsem si říkal, že je to v hajzlu a co dál? Někde v Norsku, s mojí angličtinou, navíc vše je tam drahé. Přemýšlel jsem, jestli půjdu pěšky, stopnu si nějaké auto a najednou tam vidím stát taxi, ale nějak jsem tušil, že se nedoplatím (úsměv). Tak jsem šel na hotel, a chtěl jsem zavolat taxíka, ale vůbec jsem nevěděl, co jim tam budu do telefonu blekotat. Nakonec jsem ho nějak zázrakem rychle přivolal, ale za těch sedm kilometrů na letiště jsem platil 1500. Byl jsem rád, že jsem to stihl, ale celé to bylo hodně nepříjemné.

Stiga hokej vymysleli Švédi, není tedy divné, že nejlepší jsou Rusové?
Je to sice švédská firma, ale Rusové jsou opravdu jinde. Oni trénují denně a s někým, mají trenéry a neustále jim někdo říká i taktiky, jak to mají hrát. Ale jinak seveřané patří k té špičce.

Na těch turnajích můžete asi nastoupit proti každému, hlavně co se týká věku…
Jo, můžu hrát proti komukoliv. Od dětí, až po staré lidi. Je tam dokonce jeden hráč, který nemá ruce, a i tak to hraje.

To hraje pomocí nohou?
Ne, hraje s těmi pahýly. Je to neuvěřitelné.

A asi hrajete smíšeně i se ženami, je to tak?
Ano, ale drtivá většina jsou logicky chlapy. Ženské jsou na turnaji tak dvě tři.

Jak je to s týmy, losujete si je?
Ano záleží, jak se to nalosuje. Jeden zápas mohu hrát za Švédy a druhý za Finy.

Žádné jiné týmy tam nejsou?
Jen Fini a Švédi. To jsou vlastně oficiální týmy pro Stiga hokej, je to v pravidlech. Pak jsou i jiné varianty například extraligových týmů, ale s těmi se hrát nemůže, protože jsou jinak udělaní, mají trochu jiné tvary.

Vy sám hrajete raději za Švédsko nebo Finsko? S kým jste úspěšnější?
Doma trénuji jenom se Švédy, takže vždycky s nimi hraju raději (úsměv). Jsou mi sympatičtí. I ta žlutá barva je lepší.

Čtěte více:

Autoři | Foto Archiv Davida Dvořáčka

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.