sobota 10. prosince 2022 Julie

Návrat domů nežádoucí. Výstava ve Špalíčku připomíná tragické osudy prostějovských Židů

Výstava v prostějovském Špalíčku připomíná smutné a tragické osudy členů zdejší židovské komunity, kteří na přelomu června a července 1942 nastoupili cestu, ze které nemělo být návratu. Celkem bylo deportováno 1259 židovských obyvatel Prostějova, vrátilo se 109 osob.

Příslušníci zdejší židovské komunity odjeli čtyřmi transporty do Olomouce, kde byli shromážděni v Hálkově škole v Nových Hodolanech, a následně putovali s dalšími židovskými obyvateli ze střední Moravy dobytčáky do Terezína a odtud do koncentračních a vyhlazovacích táborů v Osvětimi, Baranoviči, Malém Trostinci, Treblince, Raasici a dalších. Celkem bylo deportováno 1259 židovských obyvatel Prostějova. Většina z nich byla kvůli svému židovskému původu zavražděna. Vrátilo se 109 osob.

Výstava s názvem Návrat domů nežádoucí. Mecenáš Bruno Winter je zarámována do kontextu historie a událostí třicátých let 20. století. Návštěvníci uvidí nejen výstavní panely, ale také například antisemitské plakáty. Najdou zde také příběhy členů prostějovské židovské komunity.

Prvním příběhem je příběh prostějovského rodáka, dramatika píšícího německy, emigranta v Palestině a pozdějším Izraeli Maxe Zweiga (1892–1992) a jeho manželky Gertrudy Löhrové rozené Bauerové (1893–1988). Je to i příběh jejich manželství, jejich odloučení, společných návštěv a setkávání. Je to i příběh domu rodiny Zweigových v ulici Vápenice č. 23. Dokladem toho jsou vystavené osobní předměty z pozůstalosti manželů Zweigových, které muzeu věnovala Anna Žáková, například knihy německy psaných dramat, fotografie, pohlednice, dopis od přítele O. F. Bablera, skicář s kresbami Grety či její váza na oblíbené červené růže.

Prostějovská rodačka a historičky umění Věra Běhalová zachránila interiéry, které navrhoval architekt Loos

Prostějovská rodačka Věra Běhalová se zapsala především do kunsthistorie. Její životní a profesní příběh je příběhem statečné a morálně silné ženy, katoličky, politické vězeňkyně, emigrantky, historičky umění a uznávané odbornice na architekturu...

Výstava je také doplněna dalšími předměty, například dětskou kresbou malířky Alžběty Kleinerové Zelené, cestovním pasem Pauly Zwillingerové, matky významné izraelské oděvní návrhářky Loly Beer Ebner a fotoreprodukcemi od židovského malíře Isidora Kaufmanna s tematikou židovské každodennosti. Neméně zajímavá je také krátká výpověď prostějovské rodačky přeživší holocaust, občanky Státu Izrael a autorky vzpomínkové knihy Co oheň nespálil Maud Michal Beerové.

Poslední místnost výstavy je věnovaná prostějovskému pivovarníkovi, sladovníkovi, milovníkovi historie, mecenáši muzea, sběrateli hodin a čestnému občanovi města Prostějova Bruno Winterovi.

Jeho velkou zálibou byly historické hodiny. Ty nejen sbíral, ale také opravoval a stavěl. Z obavy před zabavením jeho sbírky nacisty věnoval větší část sbírky koncem března 1939 zdejšímu muzeu. Tato akvizice zahrnovala šestašedesát hodin a hodinek nejrůznějších druhů a dob, od 15. do 19. století. Byly mezi nimi hodiny sloupkové, stojací, nástěnné, cestovní i kapesní.

Návrat k dobám dávných sopek. Výstava představí výbušnou historii Moravy a Slezska

Svědectví dob, kdy na území dnešní Moravy a Slezska vytékala z kráterů sopek žhavá láva, si mohou prohlédnout návštěvníci Vlastivědného muzea v Olomouci. Geologická výstava přibližuje také období třetihor a čtvrtohor, kdy povrch regionu pokrývaly...

Winterova sbírka dodnes tvoří významnou část muzejní hodinové sbírky. Z celkového počtu 323 hodin jich asi třetina pochází od Bruno Wintera.

Na výstavě je možno vidět celkem třiadvacet hodin a hodinek, mezi nimi například sloupkové hodiny s umělými květinami a labutí z roku 1820, dřevěné nástěnné kolečkové hodiny tzv. švarcvaldky z poloviny 19. století či zlaté a stříbrné vřetenové a cylindrové hodinky od různých výrobců (například Mattew Hill – 1780 Londýn, Lassner – Vratislav 1730, K. Bréguet Paříž, M. Holnar –1760 Praha).

U příležitosti 80. výročí prvních hromadných transportů prostějovských Židů do koncentračních táborů výstavu připravily Muzeum a galerie v Prostějově ve spolupráci se Statutárním městem Prostějov, spolkem Hanácký Jeruzalém, Státním okresním archivem Prostějov a Pamětí národa. V galerii Špalíček bude až do konce října letošního roku.

Bruno Winter (1873–1942)
Pocházel z židovské sladovnické rodiny z Haňovic u Litovle. Po studiích pivovarnictví v Berlíně a Mnichově vstoupil s bratrem Karlem v roce 1898 do sladovny a pivovaru „Brüder Winter“ v Blahoslavově ulici v Prostějově. Oba se stali jeho majiteli. V oblasti sladovnictví patřili ke špičce. Slad pod obchodní značkou „Castello“ vyváželi do řady zemí Evropy, Asie, USA a Jižní Ameriky. Po tragické smrti bratra v roce 1912 se stal jediným majitelem továrny. Z důvodů konkurence musel v roce 1913 výrobu piva zastavit. V nevyužitých prostorách pivovaru potom zavedl výrobu knoflíků (továrna Kornolit). V roce 1941 byly obě továrny arizovány. Bruno Winter se otrávil společně se svou druhou manželkou Terezií v noci na 27. července 1942 před nástupem do transportu do Terezína. Mladší syn Kurt (1911–1943) byl zatčen gestapem a zavražděn v Osvětimi. Starší syn Hugo Adolf (1905–1989) utekl včas do Velké Británie, kde působil jako technik u 310. československé perutě RAF. Jako odborník byl uvolněn z armády a řídil potom firmu na výrobu knoflíků. Jeho rodina žije ve Velké Británii. Winterova tovrána byla v roce 1948 znárodněna. Sladovna se stala součástí národního podniku Obchodní sladovny Olomouc. V roce 1992 ji koupil nový majitel a pod názvem Castello působí na trhu dosud. Připomíná tak odkaz a památku rodiny Winterových.

Hodnocení článku je 86 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Hana Bartková

Štítky výstava, holocaust, Návrat domů nežádoucí, Špalíček, Židé, transporty, Prostějov

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.