pondělí 18. října 2021 Lukáš

Příběh Nitěnek přilákal stovky lidí. Už mi neříkají čarodějnice, těší Evu Juroškovou

V jedinečném kulturním prostoru Olodvorku se konala vernisáž a promítání dokumentu Nitěnky – Příběh bez předsudků. K úspěšnému krátkému filmu o osudu dvou drobných sester, které potkal v Olomouci snad každý, uspořádali tvůrci také diskuzi. Beseda naplnila Olodvorek do posledního místa, hlavní protagonistka Eva Jurošková hovořila i o obviněních z týrání psa.

Květiny, dárky, objetí a milá slova podpory. Přístup veřejnosti k Evě Juroškové se po zveřejnění snímku, ve kterém filmaři odhalili její složitý životní příběh, změnil. „Jsem ráda, že dokument otevřel oči lidem, kteří měli zkreslené představy a dokázali ubližovat. Mám radost, že když teď procházím olomouckými uličkami, tak už nemusím mít hlavu sklopenou k zemi. Můžu se teď usmát. Lidé se na mě taky usmívají, někteří mě i objímají. Už se mě nebojí a neříkají mi čarodějnice,“ dojala několik stovek přítomných diváků Eva Jurošková (za svobodna Rulíšková). Ta už nyní prochází hanáckou metropolí sama, její sestra zesnula letos v lednu ve věku 59 let.

Nebývalý úspěch v rozšiřování povědomí o společenských předsudcích potěšil i autory z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. „Příběh paní Juroškové je studií, která zdůrazňuje moderní vědecko-společenská poznání. Zároveň je ale sondou do lidské duše. Pevně věřím, že i pan děkan se mnou bude souhlasit, že se nám podařilo i těmito malými krůčky ozřejmit to, že mezi námi je lidské pochopení, sounáležitost a naděje,“ uvažoval Evžen Weigl, jeden z autorů námětu.

Eva Jurošková odtajnila na besedě další vzpomínky, úsměvné i zarmucující. Mluvila o smutném konci kariéry zdravotní sestry a nemožnosti najít kvůli své nízké hmotnosti znovu práci v oboru. Ale také o osmdesátých letech, kdy byla dvojčata hvězdami diskoték a restaurací v Olomouci. „V podniku třeba bylo plno a když jsme přišly se sestrou, tak nás dovnitř vždycky pustili. Ale já jsem si dala vždycky kolu s ledem, jezdily jsme se sestrou autem a vždycky jsme spolu odjely. Když jsem byla mladá, tak jsem na diskotékách neznala únavu, spíš mě to nabíjelo,“ prozradila Eva Jurošková.

Říkala jsem jí, že takový statný pes pro ni není vhodný

Mimo pozornost dokumentu zůstalo téma odebrání fenky československého vlčáka sestře Evy Juroškové Jaroslavě Hanzlíkové. Spolek Zastavme utrpení vyhodnotil před zhruba rokem a půl stav jejího psa jako velmi špatný a po naléhání se fenky Luny Jaroslava Hanzlíková vzdala. „Od začátku natáčení jsme o tom věděli. Do dokumentu jsme to nedali, protože jsme točili příběh paní Juroškové. Pes byl ale její sestry, paní Jurošková ho neměla na starost. Z rozhovoru i s dalšími lidmi víme, že bojovala proti tomu, aby si sestra toho psa vzala,“ podotkl za autory snímku Lukáš Hodis, který prezentoval také názor syna zesnulé ženy. „Synovec paní Juroškové mi říkal, že pes byl dva týdny před odebráním u veterináře na očkování a ten tvrdil, že je v pořádku,“ podotkl Hodis.

K nepříjemné záležitosti se vyjádřila také Eva Jurošková. „Moje sestra měla strašně ráda vlky. Vysnila si z filmů a knih, že vlk jednou bude s ní. Říkala jsem jí, že takový silný a statný pes není pro ni vhodný. Ale nenechala si to vymluvit. Jela si do Ostravy pro štěňátko, které bylo odmala agresivní. Fenečku milovala, i když měla ruce rozdrásané do krve. Krmila ji, dávala jí vodu,“ prohlásila.

Kontroverzní situace tak částečně odsunula hlavní poselství dokumentu. „Mrzí mě, že vznikla další domněnka, že sestry musí mít na všechno stejný názor a za všechno stejně odpovídat. Myšlenka dokumentu byla jiná. Jestli je správné ubližovat a urážet dvacet let člověka za něco, co neudělal. To je téma, nad kterým bychom se měli zamyslet,“ dodal Lukáš Hodis z Cyrilometodějské teologické fakulty.

Fotografie měly zachytit vnitřní krásu

Samotné zpracování filmového dokumentu obstaral režisér Lukáš Vojáček, který s Evou Juroškovou pracoval v komorní atmosféře úzkého štábu. „Musím říct, že natáčení bylo hrozně fajn. I když to vypadá, že to bylo hodně smutné, tak při samotném rozhovoru jsme natočili skoro tři hodiny materiálu a z toho dvě hodiny paní Jurošková mluvila opravdu o hezký věcech. Do těch patnácti minut se ale všechno nevešlo,“ řekl režisér a kameraman projektu.

Zdi, lavice i stoly Olodvorku pokryly fotografie z dokumentárního souboru Emila Pališka. Na vernisáži si lidé prohlédli výsledek dvouletého doprovázení sester s fotoaparátem. „Zažil jsem ještě Jarku a také tu tragédii, která se bohužel stala.  Ze začátku jsem měl na focení hodně času, ale pak věci nabraly spád, a i když jsem byl hodně pracovně vytížený, tak jsem se snažil fotit, co to šlo. S Evou jsme kamarádi, pak už jsem ji asi i otravoval. A bylo taky složité vysvětlit, že na dokumentární fotografii třeba nebude vypadat hezky, ale že jde taky o zachycení vnitřní krásy,“ objasnil fotograf Pališek k výstavě, která se skládá z několika cyklů snímku z domova i z toulek Nitěnek Olomoucí.

(NE)OBYČEJNÍ: Pár hodin vašeho času může zachránit lidský život, říká dárce kostní dřeně ze Sobotína

Štěpán Pecha ze Sobotína daroval kostní křeň, která zachránila život pacientovi s leukémií. Podstoupil všechna potřebná vyšetření a musel si píchat hormony do břicha. Kostní dřen daroval ze žíly. Kdyby bylo potřeba, vše by ochotně absolvoval znovu.

Hodnocení článku je 84 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Stanislav Heloňa

Štítky Film, dokument, Nitěnky, příběh, Univerzita Palackého, Olodvorek, Olomouc

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.