neděle 24. října 2021 Nina

Z pejsků jsou nadšené děti i pan profesor, říká canisterapeutka Jana Dohnalová

Chybějící zub u fenky bernského salašnického psa tomu chtěl, aby se Jana Dohnalová začala věnovat canisterapii. Se svými psy už sedmnáct let objíždí domovy seniorů i nejrůznější oddělení nemocnic. Její psí parťáci pomáhají nejen s léčbou pacientů, ale zlepšují náladu i zdravotníkům, kteří si prošli extrémním vytížením při vrcholech covidové epidemie.

Na zahradě u domu na okraji Šternberka prochází statná fenka bernského salašnického psa Annie. Okolo ní zvídavě pobíhají Hanieta, Lady a Brigite, zástupkyně pro řadu lidí neobvyklého plemena. „Nazývá se peruánský naháč střední. Spousta klientů je alergických a pro ně je to taky velmi vhodné plemeno. Nemůžu říct, že bych měla nějakou extra špatnou zkušenost. Občas se stane, že klient řekne, že tuhle si nepohladí. Ale já se nenechám odradit, zkouším to a nakonec si k sobě stejně najdou cestu,“ s úsměvem říká majitelka psů a odbornice na zooterapii Jana Dohnalová.

Její specializací je canisterapie, kdy podpůrnou léčbu poskytuje klientům terapeut se psem. Dále se zabývá felinoterapií, při které na člověka příznivě působí kočky. „Zvířátka přispívají k dobré psychice člověka. Pejsci mají jenom pozitivní energii, nemají starosti, které máme my a velmi příznivě působí na klienty svou krásnou energií. Lidé pak alespoň na chvíli zapomenou na to, co je trápí,“Jana Dohnalová.

A věří, že to byl osud, kdo ji před 17 lety nasměroval na profesní dráhu, která naplňuje její život. „Měli jsme prvního pejska, bernského salašníka. Jako chovatelka jsem měla velké ambice, jezdit na výstavy a tak dále. Ale ukázalo se, že fenečce chybí důležitý zub a nemohla být uchovněná. Mělo se to tak stát. Viděla jsem v televizi pořad o canisterapii a hned jsem věděla, co budeme s Ketynkou dělat. Věděla jsem, že je úžasná a sedlo nám to,“ zavzpomíná.

Přísné zkoušky prověří povahu psa

Čumákem se mezitím hlásí o pozornost Annie. „Vidíte, přišla sama, chce se přátelit. Klidně vám drbne do ruky, abyste ji pohladil. Aňule, vždyť jsi byla ráno v práci, tak jsi snad vyhlazená,“ naoko přísně napomíná fenku její panička. Přátelský charakter psa je jedním ze základních předpokladů pro jeho poslání v pomoci potřebným lidem. „Skládáme velice přísné canisterapeutické zkoušky, kde se testuje i povaha pejska. Jsou tam nasimulované různé situace, které mohou nastat při canisterapii,“ podotýká specialistka, která se věnuje také vzdělávání dalších zájemců o tento obor.

Fenka bernského salašnického psa Annie

Hlavní pracovním programem je ale působení v různých zařízeních, kde je canisterapie či felinoterapie vhodnou podpůrnou léčbou. Návštěvy některých oddělení či léčeben přinášejí i těžké chvíle. „Musela jsem se učit a zvykat si, jak přijímat různé nemoci a postižení. Začínala jsem u mentálně a zdravotně postižených dětí, byla to obtížná zkouška. Paní ředitelka mi ale vysvětlila, že dětičky jsou vlastně šťastné, když jsou jejich potřeby naplněny. Cítím s lidmi, za kterými chodíme, ale musela jsem se naučit na to už potom doma tolik nemyslet,“ podotýká šternberská canisterapeutka.

Do práce teď jezdí se čtyřmi fenkami. Smečka se před nedávnem začala rozšiřovat. „Měla jsem vždycky jenom berňule, ale opravdu se nedožívají vysokého věku, je to přešlechtěné plemeno. Říkala jsem si, že by se mi k práci hodil i menší pejsek. Dlouho jsem rozmýšlela, a nakonec mi řešení opět přišlo odněkud shora. Přijela za mnou kamarádka s tříměsíčním štěnětem peruánského naháče a jak jsem vzala peruánka do náruče, tak jsem hned věděla, že si takového pejska pořídím,“ rozzáří se Jana Dohnalová.

U peruánských naháčů se v zimě musí zohlednit jejich absence srsti i tenká kůže na uších. U Dohnalů jsou připraveni obouvat dvanáct nohou a navlékat oblečky s kapucemi. „Však mají větší skříň než já,“ hlásí v nadsázce manžel paní Dohnalové.

Klienti nejraději krmí a rozdávají povely

Nejoblíbenější činností klientů například na geriatrii je rozdávání povelů a pamlsků. Při krmení si senioři podle Jany Dohnalové procvičí i jemnou motoriku rukou. Musí však být také na pozoru, čím chtějí klienti její psí kolegy na oplátku potěšit. „Musím to sledovat, protože někdy nesou třeba z ledničky tlačenku, že ji mají nachystanou pro pejsky. Nebo říkají mám tady šunku, už to pro ni schovávám tři dny. Pak musím vysvětlit, že by měly problémy,“ říká odbornice, a chystá si do ruky kousky speciálního sušeného masa.

Vycvičení psi se ale na pochoutku v dlani jen dívají. „Vem,“ řekne Jana Dohnalová a Lady nezaváhá. „Pejsky od mala učíme, že nesmí chňapat po ruce. Pamlsek si ode mě vezmou jen na povel,“ vysvětluje rodačka z Karlových Varů, která před lety našla domov na Hané.

Od letošního léta jezdí ve Fakultní nemocnici Olomouc nejen na oddělení geriatrie, ale také na další pracoviště. Studenti olomouckého Slovanského gymnázia vybrali v benefici finanční prostředky, díky kterým přijímají radost od zvířat také zdravotníci. Pejsci a kocour Jonáš jim pomáhají zapomenout na stres, který prožili během intenzivní péče o pacienty s těžkým průběhem onemocnění covid-19.

„Pejskovi můžeš všechno říct, ten to nikomu nevykecá.“

„Stala se krásná věc, studenti gymnázia vybrali peníze na covidové oddělení. Zdravotníci si mohli vybrat, co si za ty peníze pořídí. Všichni se shodli na tom, že chtějí canisterapii. Už několik týdnů jezdíme za zaměstnanci a chodíme po různých odděleních. Dvě hodiny za námi průběžně chodí zaměstnanci povídat si a mazlit se s pejsky a užít si jejich energie,“ říká o rozdávání radosti sestřičkám a lékařům Jana Dohnalová a dodává: „Všichni jsou nadšení, samozřejmě že přijdou ti, kteří pejsky milují. Na vysoce odborných odděleních přišel i pan profesor a pan docent. To někdy bývají takoví nevěřící Tomášové. Ale po chvíli byli taky nadšení, šli jsme ke klientům na tom oddělení, navázali jsme kontakt třeba s člověkem, který se kvůli svému stavu moc nechtěl bavit s personálem. Pomáháme s komunikací, lidé jsou pak sdílnější,“ vypozorovala předsedkyně spolku Aura Canis, který poskytuje léčebný kontakt se zvířaty po celé České republice.

Kocour Jonáš ve Fakultní nemocnice Olomouc při návštěvě zdravotníků

Což se potvrzuje i například u složitých případů v psychiatrických léčebnách i na dětských odděleních. „Do psychiatrické léčebny jezdíme už deset let, je to vysoce odborná práce i s konzultací s psychologem. Dětem vždycky říkám: ,pejskovi můžeš všechno říct, ten to nikomu nevykecá.‘ Canisterapie pomáhá i s budováním důvěry a komunikace,“ říká Jana Dohnalová a opodál leží na stole britská modrá kočka, zkušený felinoterapeut Jonáš.

„Už je senior, má čtrnáct roků. Brávám si ho do fakultní nemocnice k ležícím seniorům, kde je kocour ideální. Jonášek je velmi klidný a hned při první návštěvě klientů to s ním vyšlo ideálně. Položí se na hrudník a klient cítí úžasné vrnění,“ zmíní renomovaná terapeutka.

O návštěvě skupiny pejsků a kocoura se podle Jany Dohnalové klienti baví klidně až do večera. I beze slov pozná, jakou radost její zvířecí tým rozdává. „Když vidím rozzářené tváře dětí i dospělých, tak mě to nesmírně naplňuje. Protože vím, že to, co děláme, opravdu k něčemu je. Má to význam a smysl, nic víc v tom není,“ uzavírá.

Hodnocení článku je 90 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Stanislav Heloňa, Fakultní nemocnice Olomouc

Štítky Zdraví, Fakultní nemocnice, Canisterapie, Aura Canis, pes, kočka, psi, zvířata, Šternberk, Olomouc

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.