čtvrtek 1. prosince 2022 Iva

Olomoucký novinář Rostislav Czmero se věnoval historii Hané. Jak vzpomínal na Vánoce?

Olomoucký novinář Rostislav Czmero si jako znalec hanáckého písemnictví všímal různých hanáckých vánočních zvyků a věnoval se historii koled včetně tradičního štěpánského koledování. Začátkem prosince uplynulo pětadevadesát let od jeho narození. Jak vzpomínal na Vánoce?

Olomoucký novinář a vlastivědný publicista Rostislav Czmero (1926–2002) se ke své původní novinářské práci po dvacetileté násilné pauze mohl vrátit až po roce 1989. To už byl v důchodovém věku. Přispíval však nadále svými články, fejetony, soudničkami, úvahami, glosami i anekdotami do řady regionálních i celostátních listů. Byly to například Hanácké noviny, Hanácký kurýr, Nové Přerovsko, Olomoucký den, Prostějovský týden, Puls, Mosty. V roce 2002 mu byla udělena Cena města Olomouce in memoriam za celoživotní publikační činnost. 7. prosince uplynulo pětadevadesát let od jeho narození.

Rostislav Czmero jako znalec hanáckého písemnictví, mimo jiné díla Jana Vyhlídala, Ondřeje Přikryla, Josefa Vaci, folkloristů Františka Bartoše nebo Františka Novotného, si všímal různých hanáckých vánočních zvyků. Připomněl sedm hlavních štědrovečerních zvyků benediktýnského mnicha 14. a 15. století Jana z Holešova. V dalších příspěvcích se věnoval historii koled včetně tradičního štěpánského koledování. Neopomněl ani svátek sv. Mikuláše či Tří Králů.

Vánoce jako oslava zimního slunovratu

Nejautentičtější jsou jeho vzpomínky na Vánoce v době dětství. Prožíval je se svými rodiči a sourozenci v Kralicích na Hané, vesnici blízko Prostějova. Strýc, svobodný mládenec, přivolával děti ke stromečku cinkáním zvonku. Stromeček byl chudý, ozářený, sladce a opojně voněl pokojem. Jeho špici zdobili údajně foukači skla pocházející odněkud z Valašska. Pod ní se na nitce houpala až po uši zabalená panenka.

"Vidím jako dnes maminku, jak nese v misce rybí polévku, slyším jako dnes Nesem vám noviny, poslouchejte… A kluci rázně otevírají dveře, jimiž profoukne sníh, papírové jesličky s jezulátkem v popředí, koledují a zpívají Narodil se, narodil se nám… Někdy to znělo falešně, ale bylo to krásné, okouzlující, nezapomenutelné," napsal Czmero ve fejetonu nazvaném Slunovrat se pomalu blíží. Vánoce chápal i ve  starém slovanském významu – jako oslavu zimního slunovratu, oslavu Slunce a života.

Milovník zimy

I zima má v jeho fejetonech své místo. V dětství ji doslova miloval. Napsal o ní například ve fejetonu Čekání: „Zima, to pro mne nebyly jen plískanice, ale stavění sněhuláků hned před kralickou radnicí nebo před pastouškou, tak jako před farou; zima byla pro mne čistý sníh v Okroužku, jak jsme říkali jakémusi háji poblíž Kralic a Vítonic. Nevím proč, ale byl jsem přesvědčen, že sníh může přijít až teprve tehdy, když zmizí všechny jeho překážky. Za hlavní jsem považoval listí. Pokud mají stromy listí, byť zvadlé a mrtvolně pokroucené, sníh nemůže padat. A chodil jsem po správcově zahradě u nás v Kralicích a potají střásal listí. Potají jsem to dělal proto, že jsem si přece jen nebyl docela jist touto teorií, a také proto, že by mě moh zmerčit Zdeněk Mouralů nebo nedej bůh, Bohouš Klimešů nebo Fanynka Přecechtělová, kteří by si ťukali na čelo. Ale víra byla silnější a byť nepřenášela hory, rozptylovala moji pochybnost…"

Václav Havel pořád někam pospíchal, vzpomíná na jeho návštěvu Prostějova fotograf Bob Pacholík

Památku prvního prezidenta České republiky Václava Havla připomíná v Prostějově od půlky listopadu strom ve Smetanových sadech. Až do konce ledna Havla v kulturním klubu Duha připomíná také výstava fotografií prostějovského fotografa Boba...

Návraty do rodného kraje

V úvaze Můj rodný kraj se opět vrátil do svého rodného kraje – Prostějovska, kde mohl potkat duši Wolkerovu a Přikrylovu. I zde má vyznání zimě: "Druhým způsobem je zima, kdy všechno ztuhne, kdy se pohyb života zastaví a ze vší stupnice barevné zbude jen sněhová barva bílá. Zimní spánek, to je jen klam. Naše duše tu má důvěrného starého přítele, duši přírody, vtělenou v osobnější, bližší duše kraje, a ten vítá naše city, odpovídá sladkými ozvuky na znění rolniček – dnes již odložených někde na půdě gruntů Bartošových, Lenochových, Navrátilových – přelaďuje svištění zimního větru v lichotivé šeptání. Z kovově ledem zatvrdlých strání v Rybníčku vyletěl život jako tón z vidlic ocelové ladičky. Každá krásná duše má svoji akustiku jako každá dokonalá koncertní síň."

Rostislav Czmero při Vánocích rád vzpomínal na ty, kteří mu vytvářeli vánoční atmosféru v době, kdy byl malý chlapec a kteří ožívali už jen ve vzpomínkách. Viděl to jako svoji povinnost i jako dluh vůči nim.

Divadelník Petr Oslzlý ve své knize vzpomíná na Prostějov, ale i na události Sametové revoluce

Brzy uběhne dvaatřicet let od Sametové revoluce. Aktérem těchto událostí byl herec, dramaturg, režisér, divadelní pedagog, ředitel Centra experimentálního divadla, rektor JAMU Brně a bývalý Prostějovák Petr Oslzlý.

Hodnocení článku je 46 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto archiv Hany Bartkové

Štítky Rostislav Czmero, novinář, publicista, vzpomínky, Vánoce, Olomouc

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.