pondělí 4. července 2022 Prokop

O Olomouci si čtu od pěti let. Má na to být turistickou dvojkou, věří průvodce Tomáš Kryl

Optimismus a nadšení do různých projektů a aktivit je vlastní olomouckému turistickému průvodci a patriotovi Tomáši Krylovi. Dva roky covidových restrikcí tak pro něj byly opravdovou zkouškou a s omezením své profese se těžce srovnával. Prezentování památek a příběhů označuje za svou životní náplň. „Už v pěti letech jsem vysvětloval rodičům, když jsme šli přes město na nákup, který je tohle kostel, dům nebo fontána,“ s úsměvem říká autor několika publikací, který se turistům věnuje nejen v Olomouci, ale i v Brně, Praze a v dalších více než třech stovkách destinacích po Evropě i Blízkém východě.

V závěru února jste vedl prohlídky připomínající vaši profesi u příležitosti Mezinárodního dne průvodců. Jaký byl ohlas na akce v Olomouci a v Praze?

Zájem o akce naprosto předčil moje očekávání. Lidí bylo asi dvakrát více, než při posledním konání akce v roce 2020. Nabylo mě to optimismem a vírou v to, že by mohl být hlad po aktivitách venku a možnosti projít se po městě a zase se ponořit do historie. V Praze nás bylo asi třináct průvodců, já jsem měl víc jak stohlavou skupinu. I tam byl znát zájem a bylo vidět, že město už není prázdné, už tam jsou i zahraniční turisté. Jsem rád, že akce na naši profesi znovu dobrým způsobem upozornila.

Jak citelný je nyní návrat turistů ze zahraničí?

V Praze to znát je, ulice už nejsou prázdné. Ale to říkám z pohledu mé práce, nemůžu mluvit za hoteliéry, tam je ta situace jiná. Ti by určitě řekli, že je to pořád špatné. Čísla ještě neodpovídají třeba roku 2019, ale už se to zlepšuje. To člověku dá trochu optimismu, že se svět vrací do starých dobrých kolejí.

V Olomouci je ale situace z pohledu zahraničního zájmu odlišná.

Ano, Olomouc je jiná kapitola. Byť je po Praze druhým historicky nejvýznamnějším městem, tak bohužel nikdy nebyla vyhledávanou destinací zahraničních klientů. Obávám se, že se na tom v krátkodobém ani střednědobém horizontu moc nezmění.

Procházky Olomoucí jako kurz historie. Město nabízí speciální akademii

Poznání příběhů olomouckých ulic, památek a osobností přinese nový cyklus přednášek přímo v prostředí hanácké metropole. Od neděle startuje Olomoucká historická akademie, kterou ve spolupráci s městským informačním centrem povede turistický...

Zmínil jste své optimistické naladění, jak se ale ohlížíte za dobou covidových omezení?

Byl to velký nápor na psychiku. Plánoval jsem spoustu zájezdů a autorských programů v Olomouci, Brně i v Praze. Průvodcovství neberu jen jako práci, ale jako poslání, životní náplň. První informace o restrikcích mě zasáhla v autě na Svatý Kopeček. Byla to pro mě velká rána. Když nařídili roušky, tak jsem se s tím nemohl smířit. Nemohl jsem vyjít ani na balkon, ne ze strachu z viru, ale přišla na mě, jak se laicky říká, depka. Situaci jsem pak musel začít řešit.

Čemu jste se věnoval?

Nastal boj s úřady zajistit si alespoň nejzákladnější živobytí. Člověk přemýšlí, kdy mu dojdou peníze. První pokusy o kompenzace byly ve znamení velkého rozčarování, když vám úředníci na finančním úřadě řeknou, že na nic nemáte nárok, protože nemáte zavřenou provozovnu. Ani rozumové argumenty nepomáhaly, několikrát jsem musel být velice asertivní. Nakonec se mi to podařilo prolomit. Ale znám spoustu kolegyň a kolegů, kteří toto štěstí neměli. Rozhodnutí kladná a záporná vůči zástupcům jedné profese byla i v rámci jednoho úřadu, což je paradoxní.

Od další sezony už očekáváte už takřka normální průběh?

V jádru jsem optimista a možná i snílek. Jsou to ale věci, které mě ženou kupředu. Poskytuje mi to prostor pro vymýšlení různých projektů. Zase věřím, že letošní rok už musí být lepší. Že už se nedá žít takhle v ohradě. Lidé už jsou vyprahlí po rekreačních aktivitách a věřím, že je budou vyhledávat. Kde bylo loni v lednu prodáno nula zájezdů, tak letos ve stejné době jich už bylo několik desítek.

Majitelům prostějovské synagogy hrozí pokuta. Kulturní památka totiž chátrá

Majitelům prostějovské synagogy, která v posledních letech znatelně chátrá, hrozí pokuta, která může být až 2 miliony korun. S manžely Skácelovými úřady zahájily správní řízení, mají totiž obavu, že se o památku špatně starají. Manželé s tím...

Podle vašich webových stránek nabízíte jen v Olomouci přes dvacet různých prohlídek. Jak široký je vlastně váš průvodcovský repertoár?

Etalon olomouckých prohlídek se neustále rozšiřuje, každou sezonu přidávám zpravidla dva nové tématické okruhy. V různých fázích rozpracování mám dalších asi třicet témat. S Prahou mám rozsáhlejší záměry, rád bych se na hlavní město soustředil ještě víc. Člověk si nemůže být jistý tím, jak to bude do budoucna s možnostmi cestování do zahraničí. V žádné případě se ale zájezdů nevzdávám. Mimo Českou republiku je možné mě potkat na více než tři sta místech. To jsou mé profesní hranice.

To si dokážete zapamatovat? Jaký je na to recept? Propojujete si různá místa přes události a osobnosti, které znáte?

Jednoznačně. Příběhy v souvislostech – to je heslo mé průvodcovské firmy. Dostat do sebe další informace je někdy složité, chce to mozkovou kapacitu. Když je toho hodně, ale dává to smysl, tak je možnost zapamatování větší, než kdyby se člověk snažil memorovat nějaké na sebe nenavazující údaje. Průvodce může říct nějaká data, je to efektní, ale nesmí to na tom stát. Důležité jsou příběhy, okolnosti, osudy lidí. Když se to propojí, tak se to z hlavy i do ní dostává samo.

Na prohlídkách říkáte: Všechno souvisí se vším a všechno má základ v Olomouci.

Ano (směje se.) To je taková autorská licence a mírná nadsázka. Ale když se člověk zabývá historií města takřka čtyřicet let, tak narazí na spoustu věcí, o kterých se neví. A až žasne, jak nitky událostí vedou do našeho překrásného města. Je to město fascinující a pořád může být objevováno. Je to příběh na pokračování. Pro širokou veřejnost ale bohužel není objeveno dostatečně, není velkým transparentem důležité turistické destinace, kam každý cizinec po návštěvě Prahy zacílí. Beru to jako takový dluh vůči městu, který se i já snažím svou prací splatit.

Výstava ve věži olomoucké radnice připomíná historii centra města

Keramické památky včetně vzácné románské dlažby z 12. století i historické mince a medaile z makovice radniční věže jsou k vidění v nové muzejní expozici v přízemí věže olomoucké radnice, jejíž budova v uplynulých letech prošla důkladnou...

Proč do Olomouce tolik turistů ve srovnání například s Českým Krumlovem necestuje? Je to geografickou polohou?

V tom to určitě není. Cesta z Prahy do Českého Krumlova zabere ještě více času. Když nejsou výluky, tak z Prahy jede vlak do Olomouce za dvě hodiny a několik málo minut k tomu. Přečtete jednu kapitolu v knize, podíváte se z okna a většinou si můžete i od dopravce pořídit superlevné občerstvení. To je úplný sen zahraničních turistů, nic takového jinde na světě nepotkají. Cesta rychle uteče a jste ve městě, kde se psaly evropské dějiny. Český Krumlov je malebný, ale tento přesah nemá.

Hraje tedy roli otázka určité turistické módy?

Proti Českému Krumlovu nic nemám, je nádherný, ale do určité míry je jeho návštěva taková snobská záležitost. Je to podobné jako s Paříží nebo Toskánskem. Také je mám velmi rád, ale když se to mezi lidmi řekne, tak všichni musí udělat wow a sednout si z toho na zadek. Ale znám limity těchto míst. Krumlov je značka pro agentury, ty jeho návštěvu naplánují pro turisty a ti tam prostě chtějí. Olomouc to štěstí neměla. Má na to být turistickou dvojkou v Česku, ale muselo by se na tom systematicky na všech úrovních pracovat. Zatím to nevypadá, že by takový koncept existoval.

Které místo se svými zkušenostmi doporučujete jako neobjevený skvost?

Mimo tato mainstreamová místa skvěle funguje pro české turisty Polsko. Jako taková v uvozovkách zapomenutá a přehlížená země. Je považována za stát, kde skoro nic není. Pobuřuje mě, když řeknu, že jedu do Polska a někdo odpoví: „Jo? Do Polska? A co tam?“ Stále se s tím setkávám a obrazně se mi při tom otevírá kudla v kapse. Je to úžasná, rozsáhlá země. Bohatá přírodně i kulturně. Jsou tam desítky historických měst a městeček. Musím vypíchnout Krakov, se kterým má město Olomouc bohaté historické vazby.

Kde se vlastně vzal váš zápal pro historii a průvodcovství?

S tím jsem se asi musel narodit. Když jsem se někdy v pěti letech naučil číst, tak moje první knihy byly o Olomouci, fascinovalo mě to. Když jsme šli v té době s rodiči na nákup, tak už tehdy museli poslouchat, který je tohle kostel, dům nebo fontána. Nějak to přišlo samo, ale potom jsem se ještě dlouho věnoval jiným věcem. Nemám odborné vzdělání v oblasti historie nebo architektury. Studoval jsem ekonomické školy, jak střední, tak vysokou. V devadesátých letech jsem byl pak fascinovaný médii a ohromil mě obor soukromých rozhlasových stanic. Nakonec se mi podařilo dostat se za mikrofon a věnoval jsem se tomu dvanáct let. Ale co mělo převládnout, nakonec opravdu zvítězilo.

POLITICKÁ KORIDA: Jak by měly vypadat předzahrádky v historickém centru Olomouce?

V dalším díle Politické koridy předsedové politických klubů v olomouckém zastupitelstvu nebo jejich zástupci odpovídali na otázku: Jak by měla vypadat restaurační zahrádka v městské památkové rezervaci a má město vůbec podobu zahrádek regulovat?

Proměnila se Olomouc za dobu, co si ji vybavujete?

Změnila se k nepoznání. Posledních třicet let nám dalo možnost chovat se ke kulturnímu dědictví adekvátním způsobem. Předtím tyto hodnoty byly dlouho devastovány a barbarsky likvidovány. Od osmdesátých let, kdy jsem jako dítě město začal vnímat, Olomouc zkrásněla, rozkvetla, stala se prosluněnou a barevnou. Co nevymažu z hlavy, je procházka z dětství Univerzitní ulicí kolem konviktu. Ten je dnes perlou olomouckého baroka, objektem, který by klidně mohl státu uprostřed Říma. Ale v osmdesátých letech to byla ruina, byla to tmavá, šedá, oprýskaná budova. Čpěla vlhkostí jako ze starého sklepa. Když jsem byl dítě, tak z toho na mě šel strach. A dnes je to jedno z nejkrásnějších míst Olomouce. Je to příklad toho, jak velký kus cesty město urazilo.

Kromě těchto velkých změn, které se při rekonstrukcích udály, připomínáte i zaměření na různé detaily. O jaké prvky by se město mohlo ještě obohatit?

Již dříve se podařil návrat některých domovních znamení na stavby v centru Olomouce. Přál bych si, aby v tom město společně s vlastníky domů pokračovalo. Aby vznikl projekt, který by zmapoval, kde by tyto možnosti byly. A aby se takzvaně provětral depozitář vlastivědného muzea, kde jsou desítky dochovaných znamení. Pak by se ideálně vyrobily jejich repliky a postupně se vracely tam, kam patří. Jsou to drobné detaily, které ale uprostřed města udělají hodně. Kolemjdoucí si toho velice všímají a kvitují to.

Další novinka by mohla přibýt i na fasádu olomoucké radnice, je to tak?

Ano, teď to vypadá, že se z mého popudu podaří v centru Olomouce nainstalovat repliku tržního etalonu takzvaného olomouckého lokte, který používali místní trhovci. Měl 78 centimetrů a středověká města si to většinou zachovala. Na pražské Novoměstské radnici je také kovová tyč o určené délce, která sloužila pro kontrolu zákazníků, jestli nebyli ošizeni. A líbily by se mi i v Olomouci modelové repliky olomouckých přemyslovských hradů – knížecího na Václavském náměstí a královského na Michalském návrší. Tam bych si dovedl představit i bustu stavitele tohoto hrádku – Přemysla Otakara I.

Proměna Masarykovy třídy vstoupí do další fáze. Po olomouckém bulváru se pak bude jezdit třicítkou

Čtyři měsíce zbývají do plánovaného termínu dokončení stavebních prací na Masarykově třídě v Olomouci. Důležitá spojnice centra města a hlavního vlakového nádraží se poté zařadí do zóny 30, dojde k omezení maximální rychlosti projíždějících...

Před zhruba dvaceti lety došlo k nečekanému objevu dokladů existence římského pochodového tábora při archeologickém průzkum v Olomouci – Neředíně. Co takový nález znamená pro člověka nadšeného do historie?

Bylo to něco nového pro všechny. Po osmnácti stech letech se podařilo toto tajemství náhodně odhalit. Znamenalo to pro mě obrovské vnitřní nadšení, takové věci mě v životě nabíjí pozitivní energií. Měl jsem radost, že je něco dalšího, co můžeme na Olomouci zkoumat a prokázat, že vždy byla významná.

Jednou z vašich specialit je obrovský přehled o různých výročích. Máte na to nějaký systém?

Jsou za tím ty již zmíněné příběhy souvislostech a širokospektrální studování historie Evropy. Pak už to do hlavy skáče samo. Uvědomím si, že něco bylo tehdy a tehdy a teď se blíží rok, který má stejné číselné zakončení. Různě se to spojuje, mám celkem paměť na časové údaje. Přiznám se, že mám trošku úchylku, když se dívám na digitální hodiny, tak si velice často čas promítnu do letopočtu a spojím si ho s konkrétní událostí. Pokud se třeba blíží půl čtvrté odpoledne, tak si hned vzpomenu na bitvu u Moháče v roce 1526 a krutou smrt krále Ludvíka I. Jagellonského. Takže si vědomosti vlastně pořád obnovuju (usmívá se).

Roboti, drony i klasika. Olomoucká Flora znovu ožije oblíbenou interaktivní výstavou

Po dvou covidem zmařených ročnících výstavy For Model se na výstaviště Flora v Olomouci opět vrátí zmenšené verze letadel, vlaků, lodí či stavebních strojů. Organizátoři plánují v polovině března velký restart akce s bohatým programem, který...

Hodnocení článku je 62 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Stanislav Heloňa

Štítky Turistika, výlet, historie, památky, Olomouc, Praha, turisté, zájezd, Tomáš Kryl

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.